
Lidé s nadváhou a obézní klamou tělem. Proč by jinak tak často dostávali nálepku pohodových, spokojených dobráků či lidí, kteří prostě umí žít a zhubnout snad ani nechtějí. Tak tomu ale skutečně není. Tito lidé bývají velmi často nespokojení a touží po změně. Rozpor mezi jejich vnitřním cítěním a vnějším projevem pak vede k větší životní nespokojenosti i k vyššímu výskytu depresí apod. I to dokazuje výzkum provedený na konci roku 2008 v rámci projektu Žij zdravě, s jehož výstupy vás na této stránce chceme seznámit.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že nejvíce naši životní spokojenost ovlivňuje věk, a s ním související možnosti aktivního vyžití, ukazuje se, že daleko více nás omezuje nadměrná hmotnost. Ve výzkumu se za spokojené označilo 46 % obézních a 53 % lidí nad 50 let, což naznačuje, že s přibývajícím věkem se umíme vyrovnat lépe než s vyšší hmotností. Podobný jev se projevil i v hodnocení spokojenosti se zdravím – nespokojených bylo 24 % lidí nad 50 let a 31 % obézních bez rozdílu věku.
Co se týká výskytu depresí, poměrně očekávaně se projevil mírný vzestup v závislosti na věku. Daleko významnější byl ale u obézních lidí (téměř 35 %) a u lidí s BMI nižším než 18,5 (téměř 36 %). Všichni respondenti (hubení, normální, s nadváhou a obézní) překvapivě považují životní prostředí za zdravé. V tomto postoji se ale odráží jedna negativní skutečnost, a to neochota cokoliv měnit, což zejména u lidí s nadváhou a obézních není dobré.
Co se týká špatné fyzické kondice, resp. potíží při pohybu, ty uvedlo 69 % obézních. U lidí s nadváhou to bylo 48 % a s normální hmotností pouze 36 %. Otázky po spokojenosti se svým vzhledem či odborně řečeno s jeho akceptabilitou ukázaly, že pouze cca 16 % obézních se ztotožňuje s tím, jak vypadá a ostatní (tj. 84 %) chtějí změnu, která nejčastěji souvisí se snížením hmotnosti. U lidí s nadváhou chce změnit svůj vzhled 71 % osob a s normální hmotností 62 %. U těchto skupin bývá změna vzhledu motivována většinou jiným faktorem než snížením hmotnosti.
Přestože obézní lidé mají v tukových zásobách uloženo mnoho energie, té, které je rychle zapotřebí pro každodenní běžné pohybové aktivity, pociťují nedostatek. To uvedla více než polovina z nich (52 %). U osob s nadváhou je to pouze 36 % a s normální hmotností pak 27 %. I to je jeden z důvodů, proč jsou obézní lidé v každodenním životě méně pohybově aktivní.
Negativní vliv vysokého BMI (nad 30) je možné pozorovat i u hodnocení spokojenosti s dalšími faktory týkajícími se běžného života, jako např. s pracovním výkonem, schopností vykonávat každodenní běžné činnosti, s osobními vztahy, se sexuálním životem, s dostupností zdravotní péče, s dopravou, sama se sebou, s podporou od přátel i se spánkem. Platí zde nepřímá úměra: čím vyšší BMI, tím méně respondentů je spokojeno s daným faktorem. Vliv BMI se nijak výrazně neprojevil v hodnocení životních podmínek v místě bydliště.
Před celou společností stojí v tomto směru dvě hlavní výzvy. Jedna směřuje k samotným obézním lidem a jejím obsahem je, že by co nejvíce měli převzít odpovědnost za sebe sama, usilovat o aktivní přístup a o realizaci změny svého života. A druhou výzvou je, aby tzv. normální lidé změnili svůj přístup k obézním. Zejména pak aby si nemysleli, že obézní jsou se svým stavem spokojeni, a pokud to bude jen trochu možné, aby byli nápomocni v jejich boji s kilogramy.