psychologie

Psychologie jídla a stravování – 3. část aneb Jíme rádi a jíme rádi s někým

Přečteno: 299x, Vyšlo: 04.05.2021, Štítky: jídlopsychologiesocial eatingstravování

V další části našeho seriálu, který se věnuje psychologii jídla a stravování, se společně podíváme na trend tzv. social eating. Protože doslovný překlad „společenské jezení“ zní poněkud nečesky a krkolomně, zůstaneme pro účely dnešního povídání u anglického výrazu. Co si pod ním představit?

V podstatě jakoukoli konzumaci jídla a pití ve společnosti druhých lidí, od společné snídaně s partnerem až po obchodní večeři. Podíváme-li se do historie, stravování bylo vždy jedním z nejdůležitějších momentů v životě rodiny, tlupy či kmene. Při rodinných večeřích se sdílely zážitky z celého dne, radosti a smutky, slavily se speciální příležitosti. Značný význam společnému stolování přikládáme i dnes. Vždyť kolik zamilovaných párů se při romantické večeři zasnoubilo, kolik jubilantů oslavilo narozeniny, výročí nebo kolik obchodů se uzavřelo na pracovních obědech.

Kde to začalo?

Příjem živin je jednou ze základních potřeb všech živých organizmů. V Maslowově pyramidě lidských potřeb proto nacházíme tělesné a fyziologické nutnosti na nejnižším, základním bodě. Podle této teorie je uspokojení nižších potřeb předpokladem pro možnost uspokojit potřeby vyšší jako např. pocit bezpečí, lásky, uznání a seberealizace.

Kde se vzala tendence jíst ve společnosti druhých?

Odpovědí na tuto otázku může být sociální učení. Naše zvyky, a tedy i stravovací návyky, jsou totiž z velké části důsledkem právě tohoto typu učení. Získáváme je od třech základních skupin lidí – rodičů, vrstevníků a širšího okolí, např. médií.

Rodiče jsou prvním a hlavním zdrojem vlivu na utváření návyků ve stravování. Udávají základní trend, jak často, v jakou hodinu a co se jí, zda rodina jí společně nebo každý sám a mnoho dalšího. Ovlivňují tak naše základní nastavení ve vztahu k jídlu a ke sdílení této činnosti s ostatními. Velkou roli, a to již od raného věku, hrají také vrstevníci. Maminky velmi dobře znají moment, kdy dítě přijde ze školky a prohlásí, že už nebude jíst špenát, přestože ho do té doby milovalo. Jediným důvodem je skutečnost, že nová kamarádka ze školky ho také nejí. Vrstevníci tedy ovlivňují výběr konkrétního jídla. Třetím zdrojem jsou média. Zde se mísí vliv vrstevníků-influencerů na sociálních sítích a informací z hromadných sdělovacích prostředků. Média udávají trendy v konzumaci jídla z hlediska reklam na různé produkty, podniky apod.

Všechny tři kategorie vzorů nás ovlivňují také v tom, jaké množství jídla a pití jsme schopni zkonzumovat. Extrémní varianty se mohou objevovat na obou pólech, tedy „nejezení“ neboli restrikce jídla, anebo extrémní „jezení“, přejídání se či přílišná konzumace nápojů, zejména alkoholu.

Proč je social eating tolik oblíbené?

Jaké máme důvody pro to, stravovat se s ostatními? Vždyť pokud jíme sami, máme na jídlo klid, lépe se na něj soustředíme a obecně je pro nás méně časově náročné. I přesto častěji volíme variantu dát si jídlo s někým. Benefitů je totiž několik a rovnou na několika úrovních – na úrovni komunitní, síťování (networking) a osobní. Všechny tyto úrovně ovlivňují vztahy a jejich rozvoj. A tak budujeme komunity a mezikomunitní vztahy, vytváříme a utužujeme vztahy přátelské a rodinné.

Tato úroveň je spojena se vznikem tzv. sociálních sítí, které nám v případě potřeby mohou poskytnout sociální i emocionální pomoc. Velikost a kvalita sociální sítě nemá významný vliv na naše zdraví, nemocnost, tzv. wellbeing či štěstí. Při konzumaci jídla se ale uvolňují endorfiny stejně jako při smíchu, zpěvu či tanci, což nám může přinášet větší pocit sociálního připoutání.

Poslední úroveň je úroveň osobní. Ta je spojována s vlastním zdravím a zdravotními benefity. Zde se nejvíce promítá potřeba uspokojit svůj hlad a chuť na něco dobrého. Svou roli má také duševní zdraví, na které má setkávání a sdílení s druhými lidmi prospěšný účinek. Studie ukazují, že lidé stravující se častěji ve společnosti druhých se cítí šťastnější a spokojenější se svým životem, více druhým věří, angažují se ve svých komunitách a mají více přátel.

Zda i u nás osobně funguje social eating jako katalyzátor šťastnějšího života, bohužel v tuto pandemickou dobu můžeme pouze odhadovat. Jakmile to ale situace jen trochu dovolí, stojí za to zkusit i tuto cestu k potencionálně spokojenějšímu životu.

Mgr. Veronika Tomečková