Diagnostika nadváhy a obezity

Diagnostikovat nadváhu či obezitu nečiní většinou problém. Nejčastěji se používá výpočet tzv. BMI (body mass index)  a podle jeho velikosti se určuje stupeň obezity nebo nadváhy - viz tabulka: 

Vypočítá se podle vzorce: BMI= hmotnost (kg)/výška v m2) 

Existují však situace, kdy hraniční BMI nemusí znamenat nutně nadváhu nebo obezitu a naopak na první pohled nízké BMI může být o mnoho rizikovější. Zvláště u sportovců s větší svalovou hmotou nemusí ani vyšší BMI znamenat riziko nebo dokonce splńovat kritéria obezity, které jsou charakterizovány zvýšeným množstvím tukové tkáně.  Obezita je tedy definována jako zvýšení množství tělesného tuku. Tělesný tuk lze změřit různými bioimpedančními přístroji, které dokáží s určitou přesností změřit nejen celkový tuk, ale například i aktivní tělesnou hmotou či vodu. Normy jsou však různé pro ženy a pro muže (vioz tabulka) + foto váhy TANITA 

Protože však ne vždy je k dispozici přesné měření analýzy těla, bylo do hodnocení závažnosti zavedeno měření obvodu pasu, Obvod pasu se měří v polovině délky mezi horním okrajem lopaty kosti kyčelní a dolním okraji žeber. Obvod pasu pak charakterizuje riziko vzniku metabolických komplikací jako cukrovka, vysoký krevní tlak apod. 

Pro rychlé a orientační hodnocení rizik se ještě dříve používalo rozdělení na obezitu tavar hruška a jablko (ilustrační obrázek?) s tím, že tvar hrušky je méně rizikový než tvar jablko. Nakonec se ale stejně ukazuje že rozhodující je obvod pasu.  

Pro hodnocení závažnosti obezity je zásadní přítomnost onemocnění, která obezitou obvkyle doprovázejí a jsou vlastně hlavním rizikem pro další život. Jsou to především cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, zvýšená hladiny tuků a další, které jsou v kombinaci jsou extrémním rizikem pro cévní komplikace jako např. infarkt myokardu, cévní mozková příhoda a které jsou u těchto lidí nejčastější příčinou úmrtí. Rizika onemocnění, která jsou s cukrovkou spojena.[Koniec obtekania textu]Jakékoliv dlouhodobé snížení hmotnosti dává smysl a například snížení o 1 kg do jednoho roku po diagnóze cukrovky vede k prodloužení o 3 měsíce. Zhubne li takový obézní pacient, který má v době diagnózy cukrovky 120 kg o 10 kg/rok, prodlouží si život v průměru cca o 2,5 roku. A to už stojí za to! 

 Nepřímá kalorimetrie - hodnocení bazálního výdeje 

Stává se to poměrně často, lidé drží různé diety a stál nehubnou, ačkoliv jejich energetická bilance podle různých výpočtů měla být negativní a hubnout by tedy měli. Existují dvě možnosti, proč se tak neděje. Buď nedokonale zapisují jídelníček a velmi podhodnocují svůj energetický příjem a zároveň přeceňují svůj energetický výdej (cca z 90 %) nebo jsou těžce adaptovaní na dietu, moc se nehýbou a jejich bazální metabolismus se skutečně může sníži tak, že běžná redukční dieta je neúčinná. K ověření jak to doopravdy je, slouží vyšetřeí nepřímou kalorimetrií. 

Základní pojmy, které se používají k charakterizování metabolismu:  

Celkový denní výdej energie je ovlivněn řadou faktorů a tvoří ho 3 základní složky: 

1. Bazální resp. klidový výdej energie - u běžné populace 60-70% celkového denního výdeje 
2. Fyzická aktivita - cca 20-25% 
3. Termický efekt potravy - cca 5-10% 

Bazální/klidový výdej energie je energie, kterou náš organismus musí každý den vynaložit na udržení všech základních životních funkcí (činnost mozku, srdce, plic a dalších orgánů). Rozhodující orgán, který je zodpovědný za velikost  bazálního/klidového výdeje energie kosterní svalovina. Tím také můžeme ovlivnitz jeho velikost. Určitou roli v tom hrají i hormony, kdy např. při onemocnění štítné žlázy, které není léčeno, může dojít ke zvýšení (zvýšená funkce) nebo naopak sníženo (snížená funkce štítné žlázy). Obézní pacienti mají kromě zmnožené tukové tkáně také více svalové hmoty, pokud jsou aktivní, a tedy klidový výdej energie je u nich tedy vyšší než u štíhlých osob. Veškeré výpočty a využití vzorců pro výpočet klidového energetického výdeje u obézních osob jsou velmi nepřesné s variabilitou s variabilitou +20 % až - 40%. Tím dochází k velkým chybám při plánování redukčních diet. 

Výdej energie fyzickou aktivitou probíhá při jakékoliv aktivitě, tedy nejen při cvičení, ale i při běžných denních činnostech (pohyb v domácnosti, vaření, uklízení, cesta do zaměstnání a zpět domů, nákupy apod.). I přes značný pokrok v technologiích monitorujících pohybovou aktivitu (krokoměry, sporttestery) není možné přesně vypočítat energii vydanou při fyzické aktivitě za celý den. Je ovlivněna například počasím atd. Za rozhodující je pak doba trvání zvýšeného energetického výdeje po fyzické aktivitě, která je u každého jiná - tzv. pozátěžová termogeneze. 

Termický efekt potravy je energie, kterou náš organismus musí vynaložit na zpracování přijaté potravy (trávení, vstřebávání, přeměna a skladování živin). Tvoří nejmenší část (přibližně 10 %) celkového výdeje energie. To znamená, že po každém jídle se přechodně zvýší i energetický výdej. 

Jak už bylo napsáno výše výpočty podle fyziologických vzorců příliš nevychází u obézních. Některé přístroje na měření složení těla (InBody, Tanita) počítají klidový energetický výdej na základě rovnic a ty lepší ještě n zákaldě složení těla, což je o něco pravděpodobnější. Nicméně tyto metody jsou přeci jen citlivější na přípravu před měřením 

K výpočtu klidového energetického výdeje je nejpřesnější metoda tzv. nepřímé kalorimetrie, kdy vyšetřovaný jedinec leží v klidu a po dosažení “stady state” je analyzována spotřeba kyslíku (O2)  a produkce oxidu uhličitého (CO2) a vypočítán respirační kvocient (RQ). Z těchto výsledků pak lze spočítat energetický výdej i přibližné “spalování” cukrů a tuků. Metody v praxi používáme k ověření adaptace organismu na nízký energetický příjem. 

(obrázek ilustrační - možná dodám originál) 

Ještě někam dodat graf 

tento graf bude potřeba udělat - k tomu 

(název grafu  - energetický výdej podle jednotlivých složek 

 modře bazální výdej, zeleně fyzická aktivita, červeně termický efekt potravy) 

1. sloupec - fyziologické - normální jedinec 
2. sloupec - aktivní sportovec 
3. sloupec - obézní adaptovaný na nízký příjem - chronický dietář